Boty, které dobývají svět

Zlín, 1.–3. 5. 2014

Rozhovory

ROZHOVOR S MARTINEM RŮŽIČKOU, ODBORNÝM KURÁTOREM PRO MEET CZECH DESIGN VE ZLÍNĚ A ORGANIZÁTOREM TALENT DESIGN

Jak hodnotíte letošní ročník Talent designu?

Jsem rád, že naše soutěž udělala za posledních pět let pořádný skok dopředu. Ne krok, ale doslova skok. Mám radost, že přišlo tolik lidí, v Kongresovém centru bylo plno do posledního místa. Z prvních reakcí návštěvníků je zřejmé, že všichni jsou spokojeni. Byl to takový krásný, uvolněný, kreativní večer.

Za těch pět let už můžete srovnávat práci několika ročníků studentů. V čem se nejvíce liší?

Před pěti lety jsme začínali se 76 návrhy a letos jich bylo přes 510 z celého světa – Česko, Slovensko, Itálie, Německo, Francie, Indie. Pohled na jejich kvalitu je individuální, je to věc názoru. Já se domnívám, že tak, jak ta soutěž roste do počtu, tak i ta kvalita s tím přichází. Tím, jak je soutěž známější, ti nejlepší mají chuť poslat své soutěžní návrhy k nám.

Jak se o Talent designu dozvědí indičtí studenti?

Spolupracujeme s různými designovými servery po celém světě. Když vyhlašujeme nový ročník, rozesíláme informace prostřednictvím internetu do celého světa a pak se o nás mohou dozvědět i v Indii.

S ukončením letošního ročníku byl zároveň vyhlášen nový. Na co se můžeme těšit za rok?

Věřím, že zůstaneme u pěti kategorií, což je model, který se nám osvědčil z loňska. Nadále platí, že soutěž je pro účastníky zdarma a přihlásit se je velmi jednoduché, stačí vyplnit přihlášku na internetu.

Vidíte už za těch pět let mezi finalisty skutečně takový Talent, který udělá „díru do světa“?

My jsme dnes pouštěli medailonky všech vítězů uplynulých ročníků a co je zajímavé, všichni se shodli na tom, že je vítězství v Talent designu někam posunulo. Ať už získali referenci nebo s nimi někde vyšel rozhovor, na základě kterého si jich všimli zaměstnavatelé. Soutěž je prostředkem k tomu, aby o sobě tito mladí designéři dali vědět. Nikdo na ně nečeká, musejí se prodat sami. O všech finalistech určitě ještě uslyšíme a za takových 15 let bude zajímavé se podívat, kam se vlastně posunuli. 
 

Michal Froňěk

ROZHOVOR S MICHALEM FROŇKEM, DESIGNÉREM A SPOLUZAKLADATELEM OLGOJ CHORCHOJ
 

Říkáte si někdy zpětně, že byste něco navrhl lépe?

Designér musí umět zapomenout. V momentě, kdy práci odevzdává, ví, že to udělal nejlépe, jak uměl. V průmyslovém designu se naopak musí neustále vylepšovat – menší baterie, lepší povrch, ty věci rychle zestárnou. Někdy je to kombinace obojího. Příkladem je laminátová židle, která na čas zamrzla ve své době. Pak se k ní ale někdo vrátil a řekl si, že ji udělá z jiného materiálu a jinou metodou. Přitom ten první dojem je velmi podobný.
Philippe Starck řekl, že ho nezajímá to, co už bylo, že vzhlíží k tomu, co bude v budoucnu. Já zase cítím odpovědnost k tomu, co dělám nebo jsem udělal.
 
Je v českých poměrech možné kultivovat širší skupinu lidí, nebo jen ty, co na design mají?

Mění se to. Například TON jsem přemluvil, aby paradoxně zvedl cenu, aby měl na dobrý marketing. Ta skvělá židle z ohýbaného dřeva stála jen 1 200 Kč, to jde snad jen v České republice. Obecně tu jsou spíše elitářské značky. Jsou to takové ty dárky ke kulatinám nebo ke svatbě. Mě baví navrhovat obyčejné věci, které se dají běžně prodat, a jsem moc rád, že se vyrábějí ve střední Evropě, že nám tu ten průmysl zůstane.
 
Ve své zlínské přednášce jste rekapituloval historii a vývoj studia Olgoj Chorchoj. Jak vás za ta léta vnímala veřejnost?

Přístup veřejnosti k nám prošel zásadní změnou. Dřív jsme navrhovali z puzení a touhy. Dnes za námi lidé sami chodí, abychom navrhovali pro ně. Dobrý design = dobrý business. Je logické, že jsme si za 25 let vybudovali důvěru.
 
Proč děláte design?

Nechci říct klišé, že jsem se pro něj narodil. Ale navrhování, tvarování a estetika je něco, co potřebuji k životu. Dělám to pro sebe, ale i pro druhé.

 

Obdřej Kafka
ROZHOVOR S ONDŘEJEM KAFKOU, DESIGNÉREM A ZAKLADATELEM ČASOPISU FONT
 

Proč se věnujete designu?

Mě hlavně design živí. Odmalička jsem tíhnul k malování, pak jsem šel na grafickou školu a hned potom jsme založili studio. Hned v roce 1991 jsme založili časopis Font. Téma designu mě baví. Věnuji se mu jak prakticky, tak po stránce teoretické – analýzy, rozhovory, trendy.

Co vás přimělo pustit se do Fontu?

Cítili jsme, že můžeme dělat nové věci. Ještě na škole jsem se učil sázet písmenka. Téma ročníkové práce „Využití počítačů v typografii“ mi vyhodili s tím, že se to nebude používat. Tak jsme nakoupili první počítače a začali se s nimi učit.
Impulsem pro vznik Fontu bylo vlastně to, že jsme začali psát o tom, co nás samotné zajímalo. Ostatní měli stejné problémy, všichni jsme se učili za pochodu. Tak jsme například udělali návod krok po kroku, jak udělat retuš.

Jak se dělá logo?

Záleží, jaká je situace. Novému logu předchází analýza – co ta firma chce dělat, kdo je cílová skupina, kde se logo bude používat, zda budou nějaké produkty a podznačky, jestli se bude používat v zahraničí, zkrátka základní informace. Na jejich základě pak vytvoříme několik návrhů a k tomu vítěznému připravíme grafický manuál.

Je lepší tvořit nová loga, nebo inovovat stará?

Když už nějaké logo existuje, pečlivě se zvažuje, zda je možný redesign, zda je na co navázat. Někdy stačí velmi málo. Například logo Tatry jsme jen malinko vyčistili a změnili barevnost. Přitom na začátku bylo zadání jistého Američana, který přijel a řekl, ať uděláme klidně úplně nové logo. Musel jsem ho přesvědčit, že uděláme jen facelift, aby tu značku poznali ti, kteří už ji dobře znali.

Jak často se vyplatí logo inovovat?

Na to je jednoduchá odpověď. Logo se má vyměnit v momentě, kdy zastará. Těžké je poznat, kdy to nastane. Průměrná životnost loga je 5 až 10 let. Dost často jsou to ale vnější zásahy, které přimějí firmu logo změnit, například když se stane součástí nějaké skupiny a k logu se musí vměstnat další subjekt. Jsou firmy, kterým jsme dělali logo před 15 lety a stále funguje.

Která loga jsou tak dobrá, že překonají desetiletí?

Například Baťa, když jsme ve Zlíně. Klasickým příkladem je Coca-Cola. Kdyby s ním dnes někdo přišel, tak ho vyhodí. Z dnešního pohledu je to totiž strašný kýč, ale tím, že ta značka má tradici, tak funguje. Stejně tak značky alkoholu. Čím je značka starší, tím lépe, odkazuje na tradici. Na druhou stranu například Apple měnil své logo velmi často. S každou sérií se neustále musela ukazovat inovace. To samé mají automobilky.
 

Lucie Koldová
ROZHOVOR S LUCIÍ KOLDOVOU, NĚKOLIKANÁSOBNOU DRŽITELKOU CZECH GRAND DESIGN AWARD
 

Jaká je vaše nejranější vzpomínka na design?

To vím naprosto přesně. V osmi letech jsem na ZUŠce dělala hliněnou vázu ze tří barev. Byla pekelná, třípatrová. Vypálili jsme ji a já ji pak skutečně používala.

Se kterým materiálem pracujete nejraději?

Mým nejoblíbenějším materiálem je sklo. Objevila jsem ho, až když jsem začala dělat světla, byl to můj sen a motivovalo mě to do další práce. Sklo je pevné a zároveň křehké, což rezonuje s mými vlastnostmi. Jsou to protiklady, které spolu skvěle fungují.

Máte studio v Paříži. Jak se liší přístup veřejnosti k designu u nás a v Paříži?

V Paříži mají dekorativní umění více v krvi. Odmalička jsou obklopeni kulturou na vysoké úrovni, a tak je jejich přístup k designu přirozenější. U nás se veřejnost dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří se mu věnují, a ty, kteří jsou jím neposkvrnění.

Co pro vás osobně design znamená?

Design je disciplína, přes kterou poznávám sama sebe. Baví mě to spojování iluzí a nápadů s reálným životem. Zároveň je pro mě spojením s lidmi. Líbí se mi ta komplexnost a kultivovanost. 


ROZHOVOR S MARIOU NINOU VÁCLAVKOVOU, VÍTĚZKOU TALENT DESIGNU 2013, STUDENTKOU ZČU PLZEŇ
 

S jakým materiálem pracujete nejraději?

Nejvíce pracuji s kůží. Lepší materiál na boty ještě nikdo nevymyslel a navíc kůže je pro naše nohy nejpřirozenější.

Svoje vítězné boty Rectangle jste spojila s jistým historickým obdobím. Proč jste si ho vybrala?

Nápad zpracovat historické období byl vlastně zadáním ve škole. Vybrala jsem si pravěk, chtěla jsem se vrátit na úplný začátek lidské historie. V té době si člověk obalil nohu ještě teplou a vlhkou kůží ze zabitého zvířete, a ta přijala tvar jeho nohy. Je to vlastně velmi přirozené.

Jak se v Rectanglech chodí?

Díky jednoduchému střihu mají boty otevřenou patu, snadno se tedy nazouvají a hlavně dobře drží. Chodit se v nich dá stejně jako v jiných botách s vysokou platformou. Osobně jsem v nich moc nenachodila, mám menší číslo, než je prototyp.

Co plánujete nyní?

V pravěké inspiraci budu pokračovat a k botám nejspíš navrhnu také kabelku a další doplňky.
 


ROZHOVOR S IVANOU KAŇOVSKOU, DESIGNÉRKOU, NÁVRHÁŘKOU 
 

Jste víc návrhářka, nebo designérka? Děláte spíš módu, nebo design?

Já se cítím být více designérem, protože jsem se při studiích věnovala více průmyslovému designu, sochařině a textilnímu designu. Móda ale k designu samozřejmě patří, takže se to příjemně prolíná.

S jakými materiály ráda pracujete?

Nejraději pracuji s kovem, který se často objevuje v mých kolekcích. Zároveň jsem hledačem nových materiálů. Při svém doktorandském studiu hledám a zkoumám nové materiály, leckdy až zcela netextilní, které využívám právě na lidském těle, pro které připravuji oděvy. Je to vlastně socha na lidském těle.
Velmi často pracuji s laminátem, s různými typy silonových žíní, se silikony – odlévám formy. Používám vakuové tvarování, 3D technologie, takže se opravdu víc dostávám do toho průmyslového designu.

Jaký materiál se, podle vás, v budoucnu prosadí?

V posledních letech je trendem 3D tisk, který se uplatňuje ve vícero oborech počínaje medicínou, přes průmyslový a automobilový design. Je v něm budoucnost a již brzy bude válcovat všechny doposud používané technologie. 

Vaše dnešní přehlídka v rámci Shooting Fashion Stars je zároveň první ve vašem rodném městě. Budete se do něj nyní vracet častěji?

Velmi ráda. Pokud budu mít příležitost prezentovat svoji práci v tak úžasných prostorách, jako je Kongresové centrum od Evy Jiřičné, tak potom je to pro každého výtvarníka a designéra čest. 



ROZHOVOR S JANINOU ŠLEMÍNOVOU, ORGANIZÁTORKOU SHOOTING FASHION STARS 
 

Shooting Fashion Stars se ve Zlíně stala součástí Meet Czch Design. Jaký je váš pohled na českou módu?

Českou módou se zabývám minimálně deset let, stejně tak dlouho, jako existuje Shooting Fashion Stars. Česká móda je na vzestupu, troufám si říci i lépe vnímaná u nás i v zahraničí a je velmi inspirativní.
 
Jaká jména jste v rámci Shooting Fashion Stars pomohli vystřelit na hvězdnou oblohu?

My skutečně návrháře vystřelujeme na módní nebe. Ta jména už jsou všeobecně známá. Pomohli jsme jim dostat se do pozornosti médií a najít si i nové zákazníky. Zmínila bych Jakuba Polanku, Kateřinu Geislerovou, oba dva působí nejen v Čechách a na Moravě, ale i v Paříži, což je pro českou módu veliký úspěch. Výrazná je i Ivana Kaňovská, kterou jsme viděli ve Zlíně a jejíž přístup je naprosto odlišný. Další jméno je Zuzana Kubíčková, která už se módou dokáže uživit. Těch jmen je za deset let téměř padesát.

Díky Meet Czech Design ve Zlíně jste poprvé vycestovali v rámci České republiky. Plánujete, že budete putovat i po dalších městech České republiky?

Desáté jubileum úplně svádí k tomu bilancovat a plánovat další období. Zlín je teprve začátek. My už jsme měli možnost prezentovat naše designéry v zahraničí a naopak zvát zahraniční designéry do České republiky. Prezentovali jsme se ve Španělsku, v Německu, na Slovensku a v dalších zemích. Chceme našim talentům umožnit studovat v zahraničí. Nyní pracujeme na tom, abychom jim už v příštím roce mohli poskytnout studijní stipendia nebo možnost stáže v zahraničí.
 


ROZHOVOR S MARTINEM BABICEM, ORGANIZÁTOREM MĚSTSKÝCH ZÁSAHŮ VE ZLÍNĚ 


V rámci projektu Městské zásahy se odborná i laická veřejnost mohla vyjádřit ke všemu, co by ve městě chtěli změnit. K čemu se vyjadřovali nejčastěji?

Lidé cítí pozůstatky rozmáchlých gest a ne úplně povedených akcí. Často se zmiňovalo torzo Jižní Svahy, přechod na Dlouhé, budova soudu. To je bývalý pivovar a jsou tam klenuté stropy, což je něco, co ve Zlíně skoro neuvidíte.
K veřejné debatě lidé přistoupili pozitivně jako k možnosti vyjádřit se. Musím ocenit, že se všem podařilo slušnou formou pojmenovat, co se jim nelíbí. Ani jeden z 330 příspěvků jsme nemuseli cenzurovat :-)

Jaká je šance, že se některé z navržených řešení bude skutečně realizovat?

Expozici Městských zásahů tvoří dvě skupiny příspěvků – od veřejnosti a od architektů. Část jsou vize, jejichž realizace záleží zejména na financích. Pak jsou tam ale i drobnosti, které využít lze, například regulace „reklamního smogu“. Forma a podoba reklamy u nás pokulhává za západem. Když se vracíte ze zahraničí do České republiky, máte také pocit, že na vás reklama křičí z každého koutu?

Který návrh se vám osobně líbí nejvíce?

Městské zásahy nejsou soutěž, je to otevřený prostor pro vyjádření názoru. Možná, že rozproudíme celospolečenskou diskusi.  Každý návrh něco přinesl. Jsem rád, že díky nám mohou lidé venku sledovat svět kolem sebe s otevřenýma očima.
 

Michal Richtr

ROZHOVOR S MICHALEM RICHTEREM, KONZULTANTEM V OBLASTI CORPORATE IDENTITY DESIGNU 
 

Proč firmy a korporace potřebují dobrý design?

Jsem přesvědčen, že design je fenomén dnešní doby. Stírají se rozdíly mezi kvalitou výrobků i služeb, technické parametry jsou podobné a design je poslední veličina, která se dá ještě měnit. Design je navíc zdrojem emocionální nadhodnoty, na základě které se spotřebitel rozhoduje pro výrobek nebo službu. Proto by neměl být jenom funkční, ale měl by být i kvalitní a atraktivní.

Co se za posledních 20 let změnilo v přístupu k firemní komunikaci?

Základem firemního stylu bývá logo nebo značka, ta je základem identifikace dané organizace nebo firmy. Ještě tak před dvaceti lety firemní styl vypadal tak, že firmy aplikovaly logo na vozový park nebo merkantilní tiskoviny. Postupně se začaly přidávat doprovodné vizuální elementy a vizuální styl firem začal být rozmanitější, hravější. Dnešním trendem je, že firemní styl přestává být svázán pravidly mechanické aplikace značky, každá část firemní komunikace může mít své vlastní vizuální podoby, ale vždy je tam nějaká souhra nebo soulad.

Které české firmy byste pochválil za jejich styl?

Ten pohled je vždy subjektivní. Proto i výstava Firemní styl po roce 1990 je subjektivní výběr. Svou optikou mám rád určité tipy značek a jsem přesvědčen, že jsou přesně takové, jak by měl vizuální styl vypadat. Mám rád značky, které dokážou charakterizovat firmu a popsat předmět jejich činnosti. Proto se mi líbí například logo a vizuální styl Ostravy. Její logo je geniálně jednoduché a má v sobě tu filozofii „My jsme Ostrava, a kdo je víc?“. 
 


ROZHOVOR S OLGOU JURÁŠKOVOU, PRODĚKANKOU PRO ROZVOJ A SOCIÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI NA FAKULTĚ MULTIMEDIÁLNÍCH KOMUNIKACÍ UNIVERZITY TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ 
 

Vaším oborem je komunikace. Jak se díváte na design?

Design je život, vše, co žiju a co mě obklopuje: oblíbený hrnek na zelený čaj, šaty, které si vezmu, když mám těžký den, peřina, pod kterou chci po těžkém dni odpočívat. Kvalita života není jen v množství toho, co máme, ale jaké ty věci jsou a jak se nám s nimi žije.

Proč je pro firmy důležitá corporate identity?

Corporate identity je velice důležitá. Když ji firma řídí, ví, co dělá, kam směřuje a jak se odlišuje. Protože odlišit se je dnes zásadní.

Do které marketingové disciplíny by podle vás měly investovat začínající firmy nejdříve?      
   

Nejdůležitější investice je do dobrého designu vlastní značky – dobře zvolit barvy, připravit základní manuál. Základ je v promyšleném designu. Musí být mezi ostatními značkami vidět.

Profesně se věnujete public relations. Mají s designem něco společného?

Dobrý design potřebuje dobrou komunikaci. Mladí designéři mají skvělé nápady, ale bez PR se o nich nikdy nikdo nedozví. Bez designu by byl život černobílý, bez PR by se design k lidem nedostal.

Navštivte také další akce

Boty, které dobývají svět

Zlín, 1.–3. 5. 2014

Tajemství za skleněnou oponou

Nový Bor, 13.–15. 6. 2014

Pavučina designu

Praha, 8. 9. – 19. 10. 2014

Roztočte kola designu

Mladá Boleslav, 12.–14. 9. 2014

Mozaika grafického designu

Brno, 2.–5. 10. 2014