Pavučina designu

Praha, 8. 9. – 19. 10. 2014

Rozhovory

Rozhovor s Jakubem Berdychem, spoluzakladatelem studia Qubus

 

Do jaké míry je móda součástí designu?

Jako odvětví užitého umění jeho součástí dozajista je. V případě oděvů úspěšných designérů funguje jako trademark. V těch správných příkladech se potkávají na poli obalových materiálů a interiérů, takže nedílnou součástí byla, je a vždycky bude.
 
Co se svou prací snažíte vyjádřit?

Nesnažím se programově něco vyjadřovat. Častokrát reaguji na podněty prostředí, ve kterém pracuji, na stav věcí a světa, ve kterém žiji. Přistupuji k věcem spíše konceptuálně. Nemám však daný program, nebo dogma, podle kterého bych tvořil.
 
Můžeme oblast designu označit za nikdy nekončící příběh?

Samozřejmě, stále se vyvíjí dle aktuálních potřeb konzumentů a společnosti. Mnohdy se také opakují vlny věcí podobných s věcmi již dříve vymyšlenými.

 

Rozhovor s Evou Eisler, designérkou, kurátorkou a vedoucí ateliéru K.O.V. na VŠUP

 

Jste známá svými minimalistickými šperky, svítidly, ale i architekturou, sochami a kresbami. Dokonce jste navrhla i kolekci stolního nádobí. Jaký druh tvorby je Vám z této pestré škály nejbližší?

To nejde vyjádřit s přesnou určitostí. Zkrátka se pohybuji mezi jednotlivými obory dle momentální potřeby a vnitřního nutkání.

Souhlasíte s tvrzením, že Vaše díla mají základ v českém modernismu, smysl pro proporci a odráží se v nich různorodost přístupů?
 
Ano, šlo by to takto říct. Pokaždé se snažím nalézt harmonii hmoty, materiálu a duchovní dimenze. Vyhledávám jasná vyjádření podložená zodpovědností za mé tvůrčí činy.
 
Jaké období nebo konkrétní projekty pro vás představují milníky vaší umělecké kariéry?

Rozhodně sem patří svatba s Johnem a založení rodiny, dále pak odjezd do New Yorku v roce 1983, poté následuje dlouhodobá spolupráce s galerií Helen Drutt, pozvání k prezentaci mé tvorby na škole architektury Kolumbijské univerzity, práce pro německou značku MONO a samozřejmě vedení ateliéru K. O. V. na VŠUP, které trvá už 8 let.


Rozhovor s Katie Treggiden, designovou blogerkou a redaktorkouz Velké Británie

 

Kdy a proč jste začala blogovat?

Někdy v roce 2010 jsem se rozhodla psát blog o designu. Je to pro mě způsob, jak ukázat, co mě baví a co dělám. Na blogu se mi líbí, že pomáhá projektům, které nemají peníze na reklamu. Zaměřuji se na vyhledávání nových talentů, chci jim dát šanci, umožnit jim rozjet kariéru.

Nemyslíte si, že „blogová bublina“ brzy splaskne?

Blogy se určitě budou měnit. Vše začíná být více vizuální, více se využívá Instagram, používá se více videí.

Co si myslíte o komerčních blozích?

Můj blog je naprosto nereklamní, nemám na něm žádný placený obsah. Ale je to o názoru. Důležité je, aby vše bylo transparentní. Nevidím problém například v tom, když je bloger pozvaný na nějaký festival nebo prezentaci, jen by to měl svým čtenářům říci.

Jak propagujete svůj blog? Jak se o něm lidé dozvědí?

Používám Twitter a jiná sociální média. Dnes už počet mých čtenářů roste organicky, ale trvalo mi to čtyři roky. Užitečné je také uvádět svůj blog v podpisu v mailu. Tak se o mém blogu například dozvěděla má maminka, dokud si toho nevšimla v mailu, neměla o blogu ani tušení.


Vnímáte kvůli blogu ztrátu soukromí? Přeci jen jsou blogy někdy dost osobní.

Na svém blogu nezmiňuji manžela, ani psa, ani náš dům. Můj blog je jen o mé vášni pro design, nepíšu v něm o tom, že mě baví jazz ani pečení chleba. Stanovila jsem si hranice a ty si držím. I  kdybyste ukázali jen kousek ze svého soukromí, lidé by chtěli vidět víc a pak už byste mohli ukázat úplně všechno.

 

Rozhovor s Ineke Hans, produktovou designérkou z Holandska

 

Na letošním Designbloku jste představila kolekci, na které jste zkoušela pracovat i v České republice v Novém Boru, a která je určena pro českou galerii Křehký. Z čeho jste vycházela?

The Pilszen muschrooms, kolehce skleněných hub, souvisí s českou tradicí sbírání hub a zároveň pití piva, které se prodává v zelených, průhledných lahvích. Z toho pak vzešly nazelenalé duté houby, na nichž rozehrávají vizuální hru barevné puntíky. Práce pro Křehký mi dovolila experimentovat a hrát si se sklem. Zkoušela jsem ho foukat v Novém Boru v České republice.

Tématem letošního Designbloku je hra. Hrajete si ráda?

Chci si hrát, což dokládá už jen má instalace s houbami. Nesmíte zůstat ve své tvorbě zaklíněný, musíte mít otevřenou mysl, zejména pokud jste designér.

Myslíte si, že se vyplatí cestovat za designem v dnešní době, kdy jsme on-line a můžeme se zprostředkovaně podívat na cokoliv, kdekoliv na světě?

To, co vidíte na počítači je jiné, než to, co vidíte ve skutečnosti. Na obrazovce je to jen obrázek židle, ale na živo je mnohem lepší. Pro mladé je důležité vidět věci reálně, získat s nimi zkušenosti.

Jak vnímáte českou produkci?

Vaši designéři mají tu výhodu, že se u vás realizuje i výroba. To jim umožňuje věnovat se produktovému designu a mohou věřit v to, že se jejich výrobky budou používat.  


 

Rozhovor s Asiou Gwis, ilustrátorkou a designovou blogerkou z Polska

 

Kdy a proč jste začala blogovat?

Jsem poměrně plachá a můj manžel jednoho dne řekl, že už bych s tím vážně měla něco dělat.  A tak jsem začala blogovat. Je to už pět let, ukazuji vše, co mám ráda, co mě zajímá, co se mi líbí. Je to mé hobby, živím se jako ilustrátorka.

Jak jste pojala tvorbu designového pokoje v rámci Design Blogger Workshopu, který se na Designbloku konal ve spolupráci s Meet Czech Design a SOFFA magazínem?

Všechno kolem mně je bílé, jen oblečení nosím černé. Moje instalace proto byla celá bílá. Ráda se dotýkám věcí a také je ráda používám novým způsobem. Jako první jsem si tedy vybrala deku s krásnou strukturou. Dala se použít jako ubrus, koberec i přehoz. Udělala jsem také vlastní koláž, a sice v balicím papíru, ve kterém dostala babička minulý týden dárek. Takový obrázek moc nestojí a můžete ho bez výčitek vyměnit, když vás přestane bavit. Stůl jsem udělala z krabice, ve které přišla lampa. Život není perfektní, já také ne, a tak mám ráda věci, které také nejsou dokonalé.

Co děláte pro to, aby se lidé o vašem blogu dozvěděli?

Mám pocit, že pro to nedělám vůbec nic. Jednomu lifestylovému časopisu se líbily moje fotky, tak přijeli ke mně domů udělat reportáž. Na konci článku pak uvedly můj blog a lidé si ho našli. Ani s blogem samotným nemám moc práce. Prostě jen ukazuji to, co mě obklopuje, co se mi líbí. Není v tom žádná věda, jen můj dům, místo, kde žiju.  

Navštivte také další akce

Boty, které dobývají svět

Zlín, 1.–3. 5. 2014

Tajemství za skleněnou oponou

Nový Bor, 13.–15. 6. 2014

Pavučina designu

Praha, 8. 9. – 19. 10. 2014

Roztočte kola designu

Mladá Boleslav, 12.–14. 9. 2014

Mozaika grafického designu

Brno, 2.–5. 10. 2014