Roztočte kola designu

Mladá Boleslav, 12.–14. 9. 2014

Rozhovory

rozhovor s PetrEm HrdliČkou, konstruktérEM Škoda Auto


Vím, že Váš tatínek byl také velmi významná automobilová osobnost. Znamenalo to, že jste měl od malička jasno v tom, co budete dělat, až vyrostete?

Ano, to mně bylo úplně jasné. Když jsem byl ještě malé dítě, mým snem bylo, že budu na nákladním automobilu sedět mezi hračkami a za jízdy si tam budu hrát. Ale potom se všechno měnilo, protože přišel rok 1948. Já jsem studoval reálné gymnázium s vyznamenáním, ale věděl jsem, že když bych jen vystudoval reálku, že mě na VŠ nepustí. Takže jsem se rozhodl, že půjdu do učení. Šel jsem a v roce 1948 nastoupil do AZMP, tedy Škodovky jako učeň strojní zámečník a automechanik. Odtud jsem se dostal na průmyslovou školu, to byla další odysea, a až potom jsem se dostal do Výzkumného ústavu v Praze. A pak jsem se z Prahy přeci jenom „proboxoval“ na techniku.

My už víme, že ta cesta ke vzdělání byla složitější, a tak by mě zajímalo, zda Vám zkušenost dělníka potom jako výzkumnému pracovníkovi přeci jen k něčemu byla?

Naprosto k nezaplacení, dokonce bych to každému doporučil. Já si dokonce myslím, že to, že každý, kdo studoval průmyslovku, musel mít za sebou učební dobu, bylo nesmírně rozumné rozhodnutí. Škola je ještě pořád ta nejspravedlivější instituce, která na světě existuje. I když si na vás ten kantor zasedne, když umíte, tak vás nevyhodí. Ale v reálném životě vás můžou vyhodit, aniž cokoliv zaviníte. Takže ta konfrontace s tím skutečným životem je nesmírně důležitá. Mně to potom pomohlo, protože já jsem působil jako vrchní dílovedoucí. Zaváděl jsem celou ozubárnu a palírnu pro MV1000. Měl jsem pod sebou tehdy 260 pracovníků a začínali jsme z holého betonu, instalovali jsme stroj po stroji. To, že jsem věděl, co to je pracovat jako dělník a mezi dělníky, mi nesmírně pomáhalo.

Na přednášce pro Meet Czech Design s Vámi na pódiu stálo Vaše životní dílo Favorit. Jaké bylo zadání, když jste to auto měli začít tvořit?

Zadání bylo nesmírně moderní i na dnešní dobu. My jsme měli targety, cíle, že auto nesmí stát výše než 36 220 Kč, nesmí vážit více než 680 kg. Měli jsme i limity v investicích, v pracnosti. Limit, co by se mohlo jenom dovézt a co zase nepůjde. Čili limity byly dost tvrdé, ale o to bylo zajímavější to vyvíjet.
Celá ta doba, která na to byla vytyčená, byla nesmírně krátká. My jsme dostali zadání v březnu 1983, to jsem ještě nebyl oficiální zaměstnanec, a už jsem jel do Ženevy vyjednávat design. Seznámili jsme se s Bertonim a požádali ho, zda by pro nás nepracoval. Vše bylo tedy v rychlosti, ale jinak to byla krásná doba, protože lidé byli všichni nadšení.  A z toho to nadšení a taková ta spolupráce všech a snaha to někam dotáhnout, ta vás zase nabíjí. A když jste na tom psychicky dobře, tak se necítíte unaven.

Co pro Vás, konstruktéra, znamená design?

Design je pocitová záležitost. Je to emoce. Mně se líbilo, když jsem byl na předváděcí akci Mercedesu C třídy, hlavní představitel Mercedesu tehdy pronesl takovou větu, jež si pamatuji dodnes: „Produkt není všechno, ale bez produktu není nic.“ Aby ten produkt byl úspěšný, tak musí mít dobrý servis. Značka musí mít dobré jméno. Musí být spolehlivá a samozřejmě musí být zajímavá.  Všechny tyto věci k tomu patří , protože design to je emocionální záležitost. 


Rozhovor s Lukášem NachtmanNem, vedoucím archivu Škoda Auto

 

Co všechno u vás, v archivu Škoda Auto, najdeme?

U nás schraňujeme všechno, co se minulosti Škodovky týká. Od samých počátků, ať už to jsou soukromé dopisy Váslava Laurina, přes smlouvu mezi Laurinem a Klementem, že spolu hodlají podnikat, až po soudobé materiály ze zasedání představenstva. Nejžádanější jsou ale údaje o automobilech, jak konkrétně který automobil vypadal,když vyjížděl ze závodu. 

Na Meet Czech Design jste měl přednášku k reklamním automobilovým plakátům. Od jakého roku se ve Škodovce píše historie tištěných reklam?

Historie tištěných reklam Škodovky se dá datovat od samého počátku. Laurin s Klementem hned věděli, že to je cesta, kudy se ubírat. Tím, že Václav Klement byl knihkupec, znal cestičky kudy a jak. Zejména publikovali v českém časopise Sport a hry, následně začali vydávat vlastní katalogy, prospekty a ceníky.

Měli už v počátcích Laurin s Klementem něco jako oddělení propagace?

Zpočátku oddělení propagace neměli, platilo pouze zadání pana generálního a záleželo na tiskaři, jak si v tiskárně poradil s grafikou, jaký zvolil font písma, jaké zvolil rámečky, případně další doplňující prvky. Například oblíbenou ručičku s prstem ukazující na nějaký milník. Posléze se zvali na pomoc akademičtí malíři. Oddělení propagace vzniklo ve Škodovce až v době socialismu.

Z jakého období se vám osobně líbí reklama nejvíce?

Já mám raději éru starší, secese je nádherná, krásná jsou ale i 30. léta. Občas se objeví i pěkná reklama z 50. let.

Když by se někdo chtěl na historii reklamy podívat, kam může zajít?

Před pár lety jsme vydali knihu o reklamě, pevně doufám, že je pár kousků ještě k dispozici. Také je možné se objednat ke studiu v archivu. Stačí napsat na mailovou adresu archiv@skodaauto.cz a my zareagujeme na požadavek, ať se týká čehokoliv, třeba toho, že si někdo chce prohlédnout reklamu z minulé doby.

Co pro vás osobně znamená design?

Design je podle mě krása. Krása křivek, lidských výtvorů, ať už to jsou automobily, nebo šaty na krásné dámě. 


Rozhovor s Jozefem Kabaněm, šéfdesignérem Škoda Auto

 

Občas používáte termín DNA Škodovky. Co je charakteristické pro Škodovku, co je jejím DNA?

DNA je velmi důležitý prvek při vytváření jakéhokoli fyzikálního objektu. DNA pro nás sehrává velkou úlohu při propojování anebo při kombinaci racionálního světa s estetikou. Je vodítkem ve světě všech možností, něco jako navigační systém, který nám udává směr. Ve Škodovce je to čistota tvarů. Charakteristickým prvkem je například vertikální gril anebo jednoznačně poloha emblému na kapotě auta. Těch prvků je ale více. Třeba velmi známým je C grafika zadních světel, která má nejen přes den, ale hlavně v noci velmi šarmantní charakter.

Mohl byste pro laiky vysvětlit, k čemu je vlastně důležitý takový koncept jako je vision C nebo vision D?

Vize v designu mají velmi důležitou úlohu. Poukazují na následující směr značky ve svém vytouženém pokračování, ale zároveň se tak trochu stávají mostem pro budoucí klienty, kteří už s předstihem mají šanci ochutnat, jaký bude jejich budoucí vůz. Vision C už dnes můžeme pozorovat na nové Fabii, a samozřejmě bude ještě o mnoho víc viditelný na novém Superbu.

Vaše přednáška na Meet Czech Design se jmenovala Point of View - úhel pohledu. Byla mimo jiné i o tom, že každému se líbí něco jiného. Jak se vyrovnáváte s případnou kritikou laické veřejnosti?

Kritika je vynikající záležitost. Nežijeme v nějaké diktatuře, kde by byl pouze jeden pohled ten správný. Vezměte si takovou otázku barvy. Možná je mnoho lidí, kterým se líbí bílá, a ti, co mají rádi černou, nebudou příliš nadšeni, pokud se rozhodnete pro bílé auto. Jsme různorodí, život opravdu není pouze černobílý, je barevný. Já naopak doufám, že i nadále budou lidé na naše auta reagovat s obdivem, ale i se zapřením. Není nutné, aby se auto líbilo každému. Design by měl naplňovat ty lidi, jejichž cítění je v tom duchu bližší.
Vytvářením našeho designu se pokoušíme vytvářet věci tak, aby nepolarizovaly. My nejsme premium značka, která se až příliš zaměřuje na úzkou skupinu zákazníků.  My chceme oslovit velké množství lidí a právě proto, aby design nebyl jen ta jedna záležitost, o které by se mluvilo, je důležité, že ho máme extrémně silně spojený s funkcionalitou. Představte si, že nejen to, co vidíte, ale to, jakým způsobem to funguje, vám dokáže vyřešit možná malý boj mezi racionálním myšlením a srdcem.

To mi krásně nahrává na otázku, kterou pokládáme úplně všem hostům Meet Czech Design, a to jednoduše: co je pro vás design?

Design je pro mě osobně víceméně všechno. Vyrůstal jsem v něm, žiju v něm a doufám, že v něm ještě budu žít. Je to estetický pohled na svět okolo nás. Je to maličkost, která možná dělá lidi šťastnými.

Jaké bylo vaše první auto a podle čeho jste si ho vybíral?

Moje první soukromé auto bylo Golf a vybíral jsem si ho relativně jednoduše. Chtěl jsem ho. Chtěl jsem ho a měl jsem to štěstí, že bylo moje. Bohužel jsem nebyl jediný, kdo ho chtěl, protože o něco později mi ho někdo ukradnul. Někdo ho chtěl stejně jako já, možná ještě víc, takže nakonec tato radost pokračovala dále, i když já jsem s tím měl trošičku starosti.

Navštivte také další akce

Boty, které dobývají svět

Zlín, 1.–3. 5. 2014

Tajemství za skleněnou oponou

Nový Bor, 13.–15. 6. 2014

Pavučina designu

Praha, 8. 9. – 19. 10. 2014

Roztočte kola designu

Mladá Boleslav, 12.–14. 9. 2014

Mozaika grafického designu

Brno, 2.–5. 10. 2014